Již od vzniku filmu jako takového stáli tvůrci před výzvou, jak ztvárnit neexistující fantastické světy a nenafilmovatelné dramatické záběry. Řešení bylo nalezeno v podobě umění jen málo odlišném od klasické krajinomalby. Technika zvaná matte painting plní tuto funkci dodnes, avšak její podoba se podstatně změnila. Dříve spočívala v opravdovém malování fiktivní části scény štětcem na sklo umístěné před kamerou. Později se způsoby začleňování matte maleb do filmů měnily, a s nástupem digitální éry vše dostalo jiný rozměr. Podstata však zůstává stejná – vytvořit realistické i dechberoucí záběry, které potěší oko diváka, nebo docílí iluze tak dokonalé, že zůstanou neodhaleny a jsou považovány za skutečné.
Při matte paintingu se většinou jako první vytvoří určitý skic (náčrt), do kterého se postupně přidávají různé fotografické elementy tak, aby odpovídali našemu prvnímu návrhu, čímž docílíme efektu, že obrázek vypadá jako skutečný. Když máme tento obrázek hotový, přijde na řadu oživení scény. Toho se dá docílit různými způsoby (pohybem mraků, listů, ale také pohybem kamery). Pro matte painting se často také používají 3d modely, které jednak usnadňují práci a navíc pomocí nich docílíme ještě většího pocitu reality.
