První reakce na Call of Duty 4:Modern Warfare (zkráceně CoD4:MW) by se daly popsat otřepaným slovním spojením „den a noc“. Na jedné straně stáli zarputilí historikové křičící po další várce ukřičených hlášek Hitlerovy armády, na té druhé pak nadmíru spokojení pařani, kteří měli druhé světové dost už někde v polovině CoD2. Co bylo, bylo. CoD4 se prohání po našich obrazovkách a pokud je i teď někdo nespokojený se změnou prostředí hry, musí to být opravdu neskutečný radikál toužící po stroji času nastaveném na rok 1942.
Moderní doba Call of Duty opravdu sluší a přestože se vlastně v samotných herních principech nic nezměnilo (nebojte, rozebereme podrobněji), dýchne na vás atmosféra komornější moderní války už v prvním enginovém videjku, které dokáže spolehlivě rozbušit srdce každého hráče. Několikaminutová, očima sesazeného prezident viděná jízda uličkami arabského města, které právě prochází násilným převratem, je vskutku nezapomenutelný okamžik. Ale takových je v rámci celé příběhové lajny CoD4 víc.
